Dovolujeme si sdílet krásný rozhovor s naší Evou Kovářovou, na kterou jsme velmi pyšní a její milou klientkou Katkou Pilátovou. :-)
„Prohodily jsme si role – ona se ptala a já odpovídala… Děkuji Katce, že jsem mohla opět projít ozdravným procesem, kdy píšete na papír svůj příběh, své zkušenosti a vjemy… Příběh o cestě s mými zády, cvičení aj. :-)“ … Hezké čtení, Eva.
Pravdivý příběh o mé cestě za zdravými zády
Dovedu si živě představit život bez boulí a trablů. Je to, bohužel, jen opojná iluze. Tady na zemi je vše v neustálé proměně. Je to smutné i optimistické – nic netrvá věčně, radost a – teď ta dobrá zpráva – ani bolest. Před pár lety jsem trpěla úporným ekzémem, na který nic nezabíralo. Po klasické medicíně jsem zvolila akupunkturu. Čínský doktor mi prohlédl záda a konstatoval zánět páteře. Páteř mě ale nebolela. Bolelo mě břicho a to velmi. „To od pateř,“ zněla diagnóza. Dva roky jsem každý týden úpěla na lehátku s jehlami v zádech. Ekzém zmizel, záda se probrala k životu – a bolesti.
Po čase mi akupunktura už přestala pomáhat, záda bolela dál. Cítila jsem, že své tělo potřebuji poskládat tak, jak je mu to přirozené a tím pádem zdravé než se pustím do posilování. Když jsem ve své oblíbené kavárně zahlédla letáček „ Vnímej své tělo“, okamžitě jsem věděla, že to je přesně to, co potřebuju – mít se ráda, pečovat o potřeby svého těla, líp mu rozumět a poslouchat pozorněji, co mi říká.
Mám štěstí na lidi a jsem za to nesmírně vděčná. A tak jsem se seznámila se svou báječnou cvičitelkou Evou Kovářovou. Hodina s ní je pro mě objevná plavba vesmírem vlastního těla. Připadám si jak dítě, které dostalo do ruky úžasnou hračku – vlastní tělo! Jak dokonale vytvoření jsme! A jak v nás vše souvisí se vším – tělo s duší, s emocemi, zvyky, životním stylem. Nu a zázraky se dějí – ZÁDA UŽ MĚ NEBOLÍ!
Jsem nadšená, když se věci z různých stran spojují a proto píšu tenhle článek – z radosti nad tím, že se dílky mozaiky zkušeností z mojí cesty práce na sobě spojují s „masem“, s fyzickou realitou mého vlastního těla, jeho vlastností a potenciálu. Miluju příběhy a zajímá mě, proč lidé dělají to, co dělají, jejich motivace a životní cesta. Věřte nebo ne, ještě jsem vlastně nikdy neslyšela nudný příběh. Jako posluchač mám výhodu odstupu a sdílet s někým na chvíli jeho svět mě nesmírně obohacuje. Tak jsem poprosila Evu o její příběh cesty za tím, co je teď. A protože v něm vidím paralely se svým životem a životy mnohých z nás, stojí za to „poslat to dál“.
- Evo, když jsme spolu začaly pracovat, zmínila jsi, že musíš hodně cvičit kvůli svým zádům. Proč? Co se se stalo?
Mám 2 vyhřezlé meziobratlové plotýnky v bederní páteři a jsem “odsouzena” k pravidelnému cvičení. Když se to před 5ti lety stalo, nemohla jsem se šílenou bolestí ani hnout, asi měsíc mi mé tělíčko nedovolilo vůbec sedět, mohla jsem jen stát a nebo ležet a pak jsem se mohla pohybovat pouze šouravým krokem, což trvalo asi 6 měsíců. Bolesti neustávaly, ale neřešila jsem tuto situaci operací, potkala jsem totiž úžasnou lektorku jógy, Renatu, a konečně jsem pochopila, co mi pomůže. Tak začalo mé studium jógy a jiných fyzioterapeutických technik a pravidelné cvičení. Před těmi 5ti lety se mi díky bolestem takzvaně rozsvítilo a konečně jsem si uvědodmila, že se svému tělu nevěnuji tak, jak by si zasloužilo. Zpočátku bylo stěžejní motivací především zbavení se bolestí. Nyní již necvičím pouze účelově, abych se zbavila bolesti, ale skamarádila jsem se skrze cvičení se svým tělem natolik, že se pro mě stalo napínavou knihou, ve které s velkým nadšením listuji a objevuji pokaždé objevné informace o tom, jak tento úžasný nástroj funguje. Vím, že do konce života tuto knihu nedočtu do konce, ale snažím se, abych vyčetla, co nejvíce!! Mé tělo se stalo středobodem mého života a nejvyšší prioritou mého žití, což se samozřejmě pozitivně odráží ve všech oblastech života.
- Vůbec si tě nedovedu představit jako vrcholovou sportovkyni, byla jsi v tom šťastná?
Ano byla jsem šťastná a neměnila bych. Jako vrcholová sportovkyně jsem hrála nejdříve basketbal, pak závodila v triatlonu a atletice. Maximálně bych upravila styl tréninku, pečovala o své tělo jemněji a zařadila to, čemu se věnuji nyní. Sport pro mě byl úžasný v tom, že existovalo něco, kde se mohu vyvíjet, zlepšovat, být součástí party kamarádů, která byla skvělá. Na sportu není rozhodně nic špatného, jen je důležité, aby mu nebyla přikládána veškerá váha a důležitost. Mým sportovním idolem byl můj tatínek, který mě velmi podporoval.
Sport je v pořádku, pokud máte dobrého trenéra a rodiče, kterým se nejedná jen o výsledky. Sport mě naučil disciplíně a tomu, že se nevzdávám, když mám špatné životní období. Řekla bych, že ani soutěživost není špatnou vlastností, pokud je soutěživost spojena s dobrým úmyslem. Díky zdravé soutěživosti vzniklo na světě spoustu užitečných věcí. Vždyť skrze jakýkoliv pohyb, i ten sportovní, člověk prožívá své tělo a je na sebe více napojen. Při sportovních výkonech je možné zažít stavy, které člověk zažívá při meditaci. Nemohu o sportu samotném mluvit negativně, avšak trápí mě způsoby chování některých trenérů a rodičů, kteří sportu dělají negativní reklamu, protože se honí za výkonem a prestiží.
- Bolela tě záda už dřív? Vnímala jsi to, co se ti tvé tělo snažilo říct?
Tělo se již ozývalo několikrát v minulosti, ale já jej bohužel neposlouchala. Záda jsem cítila, když jsem začala více jezdit na kole a trénovat cca 4 hodiny denně ve věku 14-17 let. V tu chvíli však pro mě bylo důležitější splnit předepsaný trenérův trénink, než se vymluvit na bolest zad a zůstat sedět doma. Možná také proto, že jsem od malička vyrůstala pouze s chlapeckými kamarády, jsem na sebe byla moc tvrdá. Vnímat své tělo s láskou a dbát na jeho potřeby, když zrovna bolí, mě nikdo neučil. Vždyť škola a stát měli nebo stále mají rádi pouze zdravé jedince.
- Jaké to pro tebe bylo najednou nemoci podávat výkon? V čem tě to posunulo?
V 17-ti jsem díky neustávajícím bolestem zad musela skončit s triatlonem, který vyplňoval můj celý volný čas a byl pro mě vším. Měla jsem depresivní stavy, které se u sportovců objevují, když musejí náhle skončit. Je to velmi podobné, jako když se přestěhujete do jiného města, státu nebo možná podobné jako když někoho ztratíte. Zkrátka, jedná se v tu chvíli o náhlou ztrátu něčeho, na co jste zvyklí a člověk je najednou zmatený, protože nemá v tu chvíli nic, čím by tu prázdnotu zaplnil. Fyziologicky navíc chybí vyplavování endorfinů, které se při sportu tvoří. Bylo to v 17,18-ti letech, kdy jsem zažívala asi nejtěžší období, a to jsem poznala jógu.
- Jak jsi se seznámila s jógou? Bavila tě?
K józe mě přivedla moje milovaná babička, která se dostala k meditacím a duchovním praktikám po hrůzných zkušenostech s STB. Dostala jsem od ni knihu jógy v době, kdy jsem již zažívala bolesti zad a dostala kontakt na její jogínskou kamarádku. Moje první lekce byla praktikováním mantry SÓ – HAM, která je spojena s dechem. Několikrát jsem lekci se zvědavostí absolvovala a byl to pro mě netradiční zážitek, kdy máte zaměřit pozornost dovnitř do svého těla, kam jsem již tak často nechodila. Jako malé děti jsme ve svém těle skoro neustále. Toto dechové cvičení jsem pak propojila s jednoduchými cviky, které jsem si začala cvičit cca 2x30min denně. Intuitivně jsem cítila, že mi to pomůže (mimo jiné jsme s tatínkem jezdili po celé České republice a vyzkoušeli různé doktory, špičkové fyzioterapeuty atd., ale nikdo mi nepomohl).
Vzala jsem na sebe zodpovědnost, podívala jsem se dovnitř, do svého těla a věnovala si čas. Byl to nejdůležitější moment k tomu, abych si pomohla, a tak se také stalo, že jsem si po 3 týdnech pravidelného cvičení konečně a znatelně ulevila od bolestí. S nástupem na Vysokou školu a pozdějším nástupem do práce, kde jsem rozjela skvělou kariéru, jsem na tuto zkušenost a své tělo, zapomněla, a to se opět nevyplatilo!
- Co ti dalo tvé vzdělání na vysoké škole se specializací na tělocvik a biologii?
FTVS UK byla skvělou volbou. V 18-ti jsem kvůli zdravotnímu stavu nemohla již profesionálně sportovat, zato se otevřely možnosti pro jiné sporty, na které předtím nebyl čas. Škole jsem vděčná především za škálu nejrůznějších sportů (míčové sporty, plavání, gymnastika, atletika, tance, zimní sporty). Je jen málo sportů, které jsem dosud nevyzkoušela a díky tomu se mé tělo stalo pohybově inteligentnější. Cítím, že čím větší pestrost pohybů vaše tělo dostane, tím spokojenější je, protože využíváte jeho pohybový potenciál, ke kterému bylo stvořeno. Co mi ve škole chybělo, byla práce s jemnějšími strukturami těla než jsou zmiňované sporty. Uvítala bych více vědomého pohybu, který nyní nalézám v józe nebo tanci, či dalších terapeutických metodách, kdy se musíte soustředit na dech a každý centimetr pohybu – to mi tam chybělo.
- Domníváš se, ze svého současného pohledu, že je vzdělání dostatečné nebo by se mohlo i rozšířit na poznatky z psychosomatiky?
Vzdělání na FTVS byl skvělý základ, na kterém se dá stavět. Vždy je dobré hledat informace u více zdrojů. Bylo to přínosné po sociální stránce a získala jsem tam mnoho praxe, jak učit skupinu lidí atd. Psychosomatika tam 100% chybí a chvíli to potrvá, než se to změní. Avšak jsem vděčná, že existuje v ČR a ve světě spoustu kurzů, kde si mohu informace, po kterých prahnu doplnit, a nebo je čtu ze svého těla a z těl svých klientů.
- Co tě tvůj osobní příběh naučil a co chceš na jeho základě předávat ostatním?
Bolest je skvělým a moudrým informátorem a rádcem, jak se mám chovat, a ukazuje mi, kde se zrovna nacházím. Až vás něco začne bolet, zastavte se, zhluboka se nadechněte a dejte svému tělu pozornost a lásku, pochopení. Mé tělo je mi nejlepším kamarádem, se kterým se vyplatí trávit čas a je mou prioritou tento vztah opečovávat. Tělo je nekonečnou knihou, kde se dočtete vždy jen pravdu. Tato kniha patří mezi mé nejoblíbenější. V těle jsou obtisknuté všechny naše životní příběhy a zážitky a s nimi spojené emoce a pokud jsme si tohoto vědomi, můžeme si být sami sobě lékařem.
Beru na sebe zodpovědnost, prohlubuji v sobě lásku, laskavost, radost a snažím se prožívat a žít TEĎ A TADY, nečekat až přijde něco lepšího. Nemám právo hodnotit příběhy ostatních lidí a jejich chování v určitých situacích. Naučila jsem se také radit jen tehdy, když mě někdo o radu požádá. Toto vše se snažím předávat ve svých lekcích.
- Čím tě obohacuje a inspiruje tvoje současná práce? Jaké máš vize, cíle, sny?
Nejvíce mě inspirují mí laskaví učitelé, u kterých studuji jógovou terapii, meditaci a je jich dlouhá řada. Tedy nemám zatím jednoho učitele, protože největší učitel, se domnívám, proudí skrze každého z nás. Rozhodla jsem se je nevyjmenovávat, protože jakmile jsem tento seznam začala psát, uvědomila jsem si, že bych takto mohla pokračovat pár hodin a nerada bych na někoho zapomněla. Mohu však říci, že tyto učitele spojuje radostné nadšení, se kterým předávají zkušenosti, láska ke svým studentům, laskavost a žití v přítomném okamžiku. Jsou to lidé, kteří nejsou spojení tolik se svým egem a vědí, že cesta vede skrze lásku, klid a pochopení. V poslední době mají na mě největší vliv cvičení s pozorností (meditace), které se mnou sdílí můj učitel, jehož navštěvuji pravidelně. Vnitřní stav, v jakém jógové lekce vedu a stav, v jakém prožívám životní situace, je pro mě něco, na čem nejvíce pracuji. Vnitřní stav je tím základem, na který pak navlékám jednotlivé terapeutické metody a konkrétní cviky. Miluji svou práci, skrze kterou mohu vše prožité na sobě předávat dál dalším bytostem a pomáhat jim tak k lepšímu stavu.
- Vím, že ti spousta věcí kolem anatomie našeho těla připadá samozřejmá a to mě právě baví. Asi nejsem sama, kdo například neví, jak důležité je optimální posazení pánve, posílené pánevní dno, proč trpíme bolestmi krční páteře, proč nám škodí podpadky a k čemu je důležité správně dýchat. Můžeš tedy poodhalit nám, amatérským uživatelům našich těl něco ze svého vědění?
To je otázka, na kterou existuje velmi rozsáhlá odpověď a to bych vám raději doporučila navštívit mou lekci, protože cviky je dobré cvičit a ne o nich číst. Tedy dobře, zmíním alespoň některé tipy. Domnívám se, že základem pro zdravé tělo je rovná páteř a tedy správné postavení pánve a hlavy vůči sobě, mezi nimiž se páteř nachází, a do toho pak integrujeme hrudník, centrum srdce a dechu. Jakmile máme rovnou páteř, tak i naše orgány a svaly mají větší šanci být zdravé, protože k nim může proudit krev a živiny lépe, než když je nerv a nebo žíika vedoucí kyslík a živiny skřípnutá mezi obratli – tam se energie zastaví.
Na svých lekcích také učím to, že bychom měli mít správnou představu o tom, jaké je správné postavení těla a pohybu. Učím práci s dechem a pozorností, neboť tam, kde je dech a pozornost, tam může proudit prána (životní energie) a tak dochází k léčebným procesům. Také je zajímavé si uvědomit s jakým úsilím při cvičení pracujeme a jak usilovně například dýcháme. Podle toho, jak člověk cvičí, dokáži odhadnout jeho charakter a chování v životních situacích a skrze úpravu cviků a dechové techniky se dá chování jednotlivce také změnit. Pokud se chce člověk léčit od bolesti, je důležité se uvolnit a uvědomovat si při cvičení každý centimetr pohybu a tělo k vám pak začne promlouvat a vy se dozvíte zajímavé věci a stáváte se svým lékařem. Vycházím nejvíce ze své praxe jógy, spirální dynamiky a dalších zajímavých terapeutických technik.
- Co považuješ za nejdůležitější pro zdraví nejen našich zad?
Kromě správné fyzické aktivity je velmi důležitý vnitřní stav člověka, jaké prožíváme emoce a vztahy, v jakém prostředí žijeme a jak kvalitní jídlo necháme projít trávicím traktem. Domnívám se, že je důležité učit se používat, co nejzdravěji a nejekonomičtěji naše tělo v běžných denních situacích, nejen pohybových. Obecně je více dobré prožívat se a vnímat se.
- Kdyby sis mohla něco přát pro sebe i pro ostatní, co by to bylo?
Zjistila jsem, že přání se plní a největší vášeň mám stále v sebepoznávání se, a tak tedy bych byla ráda, aby mi životní okolnosti dali dostatek prostoru na tuto nekončící činnost. Přeji sobě a všem bytostem, aby našli ve svém těle přístav, kam se budou vždy rádi vracet a nalézat uspokojení. Přeji nám všem, aby nám byla naše těla dobrými kamarády, protože tělo máme k dispozici kdykoliv.
Díky za rozhovor :-)
Jen pro úplnost dodám, že velkou pomocí při bolestech mi byla i metoda SRT, která pracuje s čištěním energetických těl a samozřejmě Bachovky, neboť, jak je výše řečeno, vše závisí na našem naladění. Tělo je odrazem duše, záda bolí nejen ze špatného fyzického používání, ale hlavně ze stresu, škodlivých mentálních návyků a emočních zátěží. Pro zdraví je důležité pracovat se všemi našimi vrstvami – duchovní, duševní, emoční a fyzickou. Nemoci jsou nejdříve patrné v energetické rovině a pak se promítnou do těla. Čím jsme citlivější a na signály svého těla naladěnější, tím jasněji a rychleji zachytíme nerovnováhu a můžeme si snáz pomoci k harmonii.
Ať už jsme na tom se zdravím aktuálně jakkoli, přeju z celého srdce nám všem, ať se máme rádi jací jsme, neboť to je klíč ke všemu, co nás dělá zdravými a šťastnými :-)
Foto : Vendula Kosíková ve studiu Vnímej své tělo
Zdroj: CityFarm.cz
