To, je umění vnímání svého těla.
K dechu se vždy obracím, když chci najít sama sebe. Když se chci zklidnit, oprostit se od stále se vracejících zbytečných myšlenek, když si chci uvědomit své vnitřní tělo a naladit se na něj. Dechové cvičení může být určitou prací s pozorností a koncentrací. Není snad nic těžšího, než se posadit, zastavit tok myšlenek a plně se zkoncentrovat na dech. Pokud zklidníte dech, zklidníte mysl a pokud zklidníte mysl, zklidníte i dech. Vyzkoušejte si to….zkuste svou pozornost plně namířit na nádech a výdech, uvědomujte si celou cestu, kterou vzduch prochází a dejte tomu takovou dávku pozornosti, jako by neexistovalo nic jiného, pouze dýchání. Pokud se vám podaří tuto pozornost udržet, řeknme si po dobu pěti nádechů a výdechů, aniž by vám do cesty vstoupila jediná myšlenka či emoce, jste na dobré cestě k tomu, začít své tělo lépe vnímat a porozumět mu.
Při lekcích Vnímej své tělo, je dech, v průběhu celého cvičení zásadní a zkusím vysvětlit proč. Tím nejdůležitějším významem dýchání, je koncentrace na dech samotný a tím pádem absolutní přítomnost dotyčného člověka v lekci. Plná přítomnost, je však pro lidi to nejobtížnější. Svou významnou roli v lekci, zde sehraje malá skupinka lidí, která se sešla za stejným účelem a v tom tkví velká síla. Pozornost všech lidí ve skupině jde jedním směrem a dech, společně s pohybem je jedním z hlavních pojítek. Někdy mám pocit, že se všichni pohybují a dýchají jako jeden celek, jako jedno velké těleso, je v tom obrovská síla a leckdy z toho jde až mráz po zádech. V lekcích Vnímej své tělo jde o propojení pohybu, dechu a mysli. Splynutí těchto tří složek je velmi těžké a učení se mu, vede k plnému vědomí a učení se umění vnímat své tělo. Výsledkem takového cvičení je nejen tělesné uvolnění, ale i uvolnění psychické a duševní. Na nějakou dobu nastává stav, kdy odkládáte své ego a ztrácíte se v přirozenosti svého těla uvnitř i na venek.
Dýchání, je rovnocenná výměna mezi nádechem a výdechem, mezi braním a dáváním mezi získáváním a odevzdáváním, mezi plněním se a vyprazdňováním se. Nádech, je cesta zvenčí – dovnitř. Znamená pro nás automaticky si něco brát a zároveň to také příjmat. Pokud nádech přestaneme považovat za samozřejmost a přidáme mu patřičnou dávku důležitosti a pozornosti, vzniká tak možnost získat něco nového. Otevírá se cesta pro příchod nové svěží energie, pro naplnění se a uvědomění si sebe sama.
Výdech je neméně podstatný. Je to cesta zevnitř – ven. Výdechem ze sebe automaticky něco odevzdáváme – dáváme, je to naše šance na výměnu. Pomocí výdechu se dokážeme zbavit odpadů, které v sobě nosíme. Jedná se o odpadní látky – toxiny, které lze v základu rozdělit do čtyř kategorií, na metabolické (odpadní látky vzniklé látkovou přeměnou), mentální(stres, napětí, stále se vracející myšlenky, které nechceme…atd.), emocionální (strachy, agrese, nenávist, zlost…) a odpadní látky tzv. environmentální (látky z vnějšího prostředí ze vzduchu, ale třeba i smog z hluku). A teď, co je důležité. Všechny tyto toxiny mají tendenci se zadržovat v oslabených či zatuhlých čásech těla, kam se potom dostane jen omezené množství kyslíku, často to bývá v okolí kloubů a v tukové tkáni, či jednoduše tam, kde se pociťujete velmi „zatuhlí, nepohybliví, bolaví, v tenzi, napětí“ … či naopak tam, kde se cítíme velmi povolení a kde se nám ukládá tuk. Nejčastější oblastí kumalace toxinů bývá zadní strana stehen, bedrokyčlostehenní sval, bedra, trapéz, šíje, krční páteř a také jejich protipól s tendencí k oslabení – břicho a hýždě. Plnohodnotným a plným výdechem se lze těchto toxinů zbavovat a zároveň připravovat cestu pro příchod nového, revitalizujícího nádechu. Aby došlo k plné výměně vzduchu a energie, je zapotřebí potom dech sladit s pohybem a o to, nám v našich lekcích jde především. Mysl a dech se pohybují společně. Dech, by pohyb neměl provázet, dech by měl pohyb spouštět.
V naší kulture se zaměřujeme spíše na břišní dýchání, které má za následek nejen shrbenou postavu, ale také ztuhlost hrudního koše. Za tento stav může nedostatek aktivity mezižeberního svalstva, které následně blokuje proudění energie a životní síly do hrudníku a zavdává příčinu srdečně- cévních onemocnění a selhání. Propadlý hrudník je důsledkem oslabení přímého břišního svalu (rectus abdominis). Pokles hrudního koše břicho změkčuje a nutí k břišnímu dýchání. Při cvičení bychom tedy měli yužívat břicho i hrudník. Během celého cvičení dýcháme nosem, pokud dýcháme ústy, připravujeme se o hodně energie, tepla a vody, což zapříčiňuje vysušování organismu.
Pokud vás dech začal zajímat, doporučuji si přečíst knížku Aštanga Vinjása Jóga od Gregora Maehle, jehož kniha mi v tomto směru přijde jednou z nejvíce inspirativních.
